CO JSOU TYTO DOVEDNOSTI?

Vysvětlení podávám doslovným opisem svého automatického písma:

„Automatická kresba je dovednost, kterou znali lidé v dřívějším světě, který nebyl tak zahlcen technickými věcmi, jako je svět váš a mozek člověka musel reagovat na mnohem složitější problémy jejich  životního prostředí.

Lidé nemohli spoléhat na techniku a její tak zvané zázraky. Museli spoléhat sami na sebe, museli si pomoci sami. V této době byli lidé daleko více spjati s Vesmírem a přírodou, měli rozvinutější cit všeobjímající lásky, do kterého zahrnovali živou i neživou přírodu.

Uvědomovali si, že i neživá věc, jako je skála, má svoji minulost a že dokáže tuto svoji minulost lidem nějak dát najevo, že i neživá věc slouží ku prospěchu lidem. Tyto jejich postoje, tato jejich neochvějná víra v přírodu jim dávala tuto dovednost, pomocí níž získávali různé informace, které jim pomáhaly v jejich daleko těžším životním údělu. Byli sice primitivnější, ale dovedli daleko lépe využít těchto informací, než lidé vašeho moderního věku.

Znali mnohem více bylin a jejich účinek, dovedli mnohem lépe využívat vlastnosti minerálů, dovedli lépe využívat energie, na které vy se nyní díváte s nedůvěrou. Nevěříte, že Vesmír se k vám obrací s vlídností, a že vám nabízí pomocnou ruku ve formě energie, která pomůže pozvednout vědomí lidí k větší ušlechtilosti.

Ty sama jsi dostala dar automatické kresby a automatického písma z několika důvodů:

1. abys o tom napsala, aby se touto cestou lidé dozvěděli něco o věcech, pro vás    tajemných, a kdysi samozřejmých

2. proto, abys ty sama na sobě vyzkoušela, jak je možno tyto dary a rady z Vesmíru  použít.

Používala jsi je dobře ke svému ozdravění, protože tvůj organizmus byl už do té míry zasažen neléčenou borreliózou, že bys to sama nezvládla.

Používala jsi tyto dovednosti také k vyřešení svých karmických dluhů k osobám živým nebo zemřelým, a tím jsi čistila svoji duši, svoje podvědomí, a tím jsi také posilovala snahy po zdraví.

Proto, že jsi svoje zdraví bránila velice urputně, proto ti Vesmír podal tuto pomocnou ruku.

Náš milosrdný Pán nad tebou bdí a chrání tě. Neublížíš. Neboj se, děkuj.“

Touto větou skončilo automatické písmo. Denně vstávám a uléhám s díky celému Vesmíru.

 Automatická kresba jako jedna z metod vedoucích mne k uzdravování se prolíná mnoha jinými metodami, kterými jsem prošla při cestě, na níž jsem hledala ztracené zdraví.

Přečetla jsem mnoho knih a zapsala jsem si mnoho myšlenek. V nějaké knize se také mluví o tom, že člověk nemá před světem skrývat to, k čemu se sám dopracoval, protože jsou to dary, které mohou pomoci i jiným lidem. Sdělení pomocí automatického písma:

„Možná si myslíš, že nemáš co rozdávat, ale to je omyl. Není to pravda. Máš hodně darů.“

O automatické kresbě jsem se začala dovídat pomocí časopisu Regena, kde vycházely články a ukázky této činnosti.

Cítila jsem v této činnosti závan něčeho nadpřirozeného a vůbec mne nenapadlo, že tento dar dostanu také já sama.

Intuitivně jsem vycítila, že je to činnost, která by mi mohla být nápomocná, ale bála jsem se jí.

Uvědomuji si, že tato činnost mne doprovázela dlouhou dobu a já jsem jí nepřikládala žádný význam.

Při hodinách nezáživných školení jsem pokreslila mnoho archů papíru, kde se hromadily kresby podobné hieroglyfům, runám, nejrůznější ornamenty, ale vždy skončily v koši. Za automatické písmo jsem nepovažovala ani svoje čmárání v počátku nemoci, kdy jsem brala tužku a papír v době bolestí. Zjistila jsem, že bolest se mírnila, když jsem kreslila kruhy doleva /to je proti pohybu hodinových ručiček/. Později už jsem přidávala myšlenku:“Odkresluji bolest…..“Zjistila jsem, že toto kreslení doleva zmírňuje – uklidňuje – odstraňuje – umenšuje – odplavuje, kdežto ať kresba nebo pohyb doprava znásobuje – zvětšuje – dodává – navyšuje – naplavuje. Tato činnost už automatickou kresbou byla.

Všechny tyto kresby jsem pálila – ničila, protože v nich byla zhmotněná moje negativní energie, a to od bolestí až  po zraněné city.

Až jednou na chatě, kde špatně spávám. Probudila jsem se ve čtyři hodiny, vstala jsem, rozdělala jsem v krbu oheň, zapálila jsem svíčku, na uši jsem si nasadila sluchátka s relaxační hudbou a snažila jsem se zahnat veškeré myšlenky, které mne trápily. Většinou byly pěkně dotěrné.

Dorážely na velmi ožehavé téma, přímo se mi vysmívaly:“Vidíš, všechny peníze jsi utratila za různá léčení a jak stále vypadáš? Jdeš kupředu jako píďalka.“

Snažila jsem se sama sebe přesvědčit, že si zase nějak poradím, že se najde někdo, kdo mi pomůže, že naleznu další cestu.

V ten moment mne překvapily moje ruce. Začaly obě „malovat“ po stole. Vzala jsem tužku a papír a vznikl tak první obrázek automatické kresby, který nemohu doložit, protože jsem jej později spálila.

Všechny prvotní kresby jsem zničila, protože jsem se v nich nemohla „vyznat“, nevěděla jsem, co mi říkají. Jenom jsem tušila, že odcházejí moje negativní myšlenky. Tyto kresby vzbuzovaly negativní a nelibé pocity i u jiných lidí. Nechtěla jsem, aby „otravovaly“ moje okolí, proto musely zmizet.

Začala jsem o této činnosti přemýšlet a nacházet řešení, jak by mi mohla tato práce pomoci.

Kresba se začala vyvíjet, začala se tříbit a začala mi radit. Myslela jsem na určitý problém a ruka mi pomocí kresby dala odpověď. Poradila mi v oblasti duchovní i v oblasti fyzického těla. Dala mi radu, která čakra potřebuje rozvinout a posílit, který sval potřebuji uvolnit, který posílit, poradila mi, kterou bylinku mám momentálně zařadit do svého ozdravného procesu. Já jsem začala tuto činnost milovat. Pomáhala mi analyzovat moje stavy a napovídala mi, jak se s nimi vyrovnat. Dnes mi říká hodně věcí, ale dlouho mi trvalo, než jsem přišla na to, co mám udělat, abych byla užitečná.

Pochopila jsem po jedné přednášce na toto téma, že mne nikdo nenaučí rozumět této automatické činnosti, že se to musím naučit sama.

Pochopila jsem, že si musím vytvořit vlastní „abecedu“, pomocí níž budu umět vyhodnotit tyto kresby. Postupovala jsem tak, že jsem si vytvářela slovníček pojmů, třeba kladných a záporných vlastností a počkala jsem, až mi k nim ruka přikreslí symboly. Dnes už vím, co mi říká kytička s kulatým nebo oválným středem,a co znamená kytička s lístky nebo bez nich a mnoho dalších znaků.

Z počátku jsem k této činnosti usedala jenom tehdy, když mne sužovalo napětí svalů a velmi mne vyčerpávalo. Tato činnost mi částečně ulevovala. Dnes ji používám cíleně, protože k této činnosti přibyla další činnost – automatické písmo.

Nepátrám po hlubších příčinách, protože vím, že mi to nepřísluší. Jednou ruka dostala impulz, rozběhla se po papíře a začala telegraficky psát. Z počátku jsem dostávala rady k vyhodnocení kreseb, s nimiž jsem si neuměla poradit. Posléze jsem dostala pokyn, abych na svém růstu pracovala sama a ruka se na delší dobu odmlčela.

Pak se tato činnost objevila znovu a trvá dodnes.

Dostávám touto cestou odpovědi, které vedou k posunu na mé duchovní cestě, poradí mi také v otázkách mého zdraví. Neodpoví mi na otázky materiální, které vedou k obohacení pozemskými statky.

Vím, že dostávám rady dobré, které nikomu neublíží.

Také vím, že o těchto nejasných věcech nemohu mluvit s každým člověkem. Rozumí tomu jenom ten, kdo je na určitém stupni duchovní cesty.

Uvedu jenom maličký příklad pomoci sama sobě. Nachladila jsem se a dostala zánět močovodů. Poprosila jsem o radu a dostala jsem ji. Ruka nakreslila kytičku, o které jsem si nebyla jistá, zda jsem ji řádně určila. Ruka automatickým písmem napsala:

“Máš malý zánět. Nepotřebuješ navštívit lékaře. Zůstaň klidná, nepanikař. Udělej si sedací koupel v teplém odvaru heřmánku a za tři dny tato nepříjemnost odezní. Buď opatrnější.“

Poslechla jsem a bylo to přesně tak. Za tři dny bylo po bolestech. Vím, že můj vnitřní léčitel má na zřeteli moje dobro a chce mi pomáhat a já chci jeho pomoc přijímat a nezapomínám děkovat.

Každý z nás si svoje zdraví nosíme v sobě. Záleží jenom na nás,jak se k sobě chováme, jak si je opatrujeme, jaké jsou naše myšlenky, jak jsme důslední při léčení atd.

Toto všechno jsou důvody, které mne vedly ke zveřejnění těchto mých vnitřních záležitostí.

Třeba pomohou nalézt cestu i mnoha dalším lidem.