Univerzální vesmírné zákony pro život člověka

ZÁKON TÍŽE

Chceme-li, aby se nám v životě dařilo, měli bychom se vyrovnat s vlastní závislostí, se lpěním na něčem a na někom: na štěstí, na zvycích – tradicích, na nesprávných názorech, na úspěchu, na penězích, na věcech, na dětech, na kamarádech, na rodičích.

Lpění je vlastnost, která  blokuje volné proudění energie.

V případě lpění jsme v rozporu se sebou i se zákony Země a Vesmíru, a sice jsme v rozporu s vesmírným zákonem tíže.

Duše pak nemůže po odloučení od fyzického těla volně stoupat do jiných světů, kam se má odebrat. Lpění ji poutá svou tíží  v našem světě lidí.

Lpění na rodičích způsobuje v životě mnoho starostí a rozchodů nových rodin. Rodiče milujeme a projevujeme jim úctu, která jim patří, ale jakmile založíme vlastní rodinu, musíme najít cestu rovných citů mezi rodiči a svým partnerem, protože ten vstupuje do rovnocenného svazku s námi a čeká, že jej budeme mít na stejné příčce zájmu jako máme rodiče. Jinak  může dojít k tomu, že zůstaneme sami.

Lpění na kamarádech. Je dobré mít dobré kamarády, protože dobrý kamarád vyslechne, nic nevyčítá, nepředkládá, pokud sami o to nestojíme, ale nesmí nás využívat na úkor času, který máme vymezený pro naši rodinu. Musíme dodržovat  určitá pravidla.

Často lpíme na věcech, které nám připomínají dětství nebo jinou etapu života, lpíme na bytě, na domě, na půdě. Toto lpění nás zbavuje svobody, dobrovolně se vzdáváme svobodného rozhodování, měli bychom se stěhovat třeba za lepší prací, ale brání nám v tom lpění – připoutanost. Měli bychom jít za partnerem, ale nemůžeme se domluvit na kompromisu, brání nám lpění – připoutanost k něčemu.

Často jsme svědky toho, že velká váha peněz ať zděděných nebo  vyhraných nás úplně zničí, že změní charakter člověka  tak, že dojde k rozpadu rodiny,  když lpění nám nedovolí naložit s nimi rozumně.

Ani lpění na zvycích a tradicích není správné, když další generace toto odmítá přijmout do svého života. Jsme zklamaní a toto přenášíme dále na ostatní.

Někdo si chce trvale udržet štěstí, ale to je velice křehké a proměnlivé. Štěstí nám nepřinesou peníze, dům, auto, babička, syn nebo staré fotografie. Štěstí je prchavé, to si budujeme v sobě tím, že se snažíme vnitřně zharmonizovat, poznat svoje nitro, žít v souladu se sebou samým, znát se, přijímat se se svými dobrými i horšími vlastnostmi, umět zvládnout svoje horší vlastnosti a pak žít v souladu se světem kolem nás. Pak máme pocit štěstí, i  když žijeme v nedostatku.

Člověk, který lpí na něčem, je nesvobodný. Nesvoboda  přináší ztrátu pocitu štěstí, přináší strach, někdy ublíženost, obavy ze všeho a před vším, mnohdy až poníženost, a že vše je špatně. Je to začátek depresí a podobných onemocnění.

Vždy si musíme uvědomit:

-   že jsme závislí

-   na čem jsme závislí

-   do čeho nás lpění = závislost vrhá.

Uvědomit si, proč jsme smutní, proč pláčeme, proč vyčítáme sobě či jinému, proč jsme v beznaději, proč jsme zlostní, agresivní, proč máme pocit zbytečnosti či  osamocení. Když se dokážeme na sebe podívat bez emocí, uvidíme důvod našeho rozladění. Když se dokážeme tohoto důvodu zbavit, našlápli jsme směrem ke zdraví a ke štěstí.

Tak všem šťastnou cestu. Hlavně našim dětem, uvolněme jim vlastní cestu ke štěstí.

ZÁKON KARMY

H. Rowlandová: „Každý je svým vlastním předkem a svým vlastním dědicem. Člověk si tvoří vlastní budoucnost a dědí vlastní minulost.“

Musím přiznat, že kdybych si tyto věty přečetla ve svých mladších letech, nerozuměla bych jim. Bylo třeba nemocí, aby se otevřela duchovní vnímání, abych začala přijímat myšlenky dříve nesrozumitelné.

Vlastně tomu odpovídá přísloví:“Jak si kdo ustele, tak si lehne“ nebo „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“

Zákon karmy, to jsou spojené nádoby příčiny a následku. Za každým činem následuje odplata. Pokud člověk svým vědomím přijme reinkarnaci duší jako skutečnost, pak mu začne být úplně jasné úsloví H. Rowlandové.

Naše duše prochází různými dobrými nebo špatnými životními zkušenostmi, a tím se vyvíjí. Bere na sebe různá fyzická těla a přesvědčuje se o účinku energií špatných i dobrých. To, co jsme si vybudovali v životech minulých, to se nám jako následek objeví v životech budoucích. Ať už v dobrém nebo zlém.

Aktivované energie života před 2000léty mohou být někdy silnější než aktivované energie života minulého. Nejrůznější citová zranění, psychická ublížení i fyzické násilí, které jsme kdysi v duši nezpracovali a s tím ublížením duše opouštěla tělo a znovu se vtělila, může propuknout jako bolest na současném těle. Jsou to bolesti, které lékař neidentifikuje. Pokud tyto bolesti ignorujeme, mohou se natolik zvětšit, že propuknou jako nemoc, která pak už je „viditelná“ i lékařem.

Proto žijme tak, abychom v sobě zpracovali veškeré křivdy a ublížení, která v sobě neseme. Naučme se ztišit, pohroužit do sebe, do svého srdce, do své duše a v tomto zklidnění se snažme vidět sebe takové, jací opravdu jsme. Nastavme si zrcadlo, abychom viděli zpětně i svoje skutky v tom pravém světle. Třeba přijdeme na to, že jsme se viděli nesprávně, že jsme se viděli lépe nebo hůře, že jsme se přeceňovali nebo podceňovali, a podle toho zjednávejme nápravu. Odpouštějme sobě i jiným, nastavujme jim tvář, ne záda. Třeba zjistíme, že jsme se mýlili v sobě nebo v jiných a zjednejme nápravu toho, co jsme pokazili.

Máme k tomu dost nástrojů – třeba úsměv, laskavá slova, laskavé ruce, laskavé oči, místo kritiky pochopení, odpuštění, toleranci, smířlivost a jiné a jiné. Netýká se to jenom osob živých. Tuto možnost máme i vzhledem k těm, kteří nás opustili.

V našem ztišení, přemítání, v meditaci máme možnost požádat naše anděly strážné, aby přenesli naše prosby o odpuštění na adresu, která je našim pozemským listonošům neznámá a nedosažitelná.

Záleží jenom na nás, vše je v nás, dostali jsme velký dar v Boží jiskře a záleží na tom, zda svými postoji, city, myšlenkami tuto jiskru rozkřesáváme nebo ji dusíme.

Všem přeji, aby ta práce na vašem rozsvícení byla radostná.

Zákon pohybu, vývoje a změn

Vzkaz pomocí automatického písma:

„To základní, co se máte učit správně používat, to jsou vaše vlastní myšlenky. Myšlenky by měly být laděny pozitivně, protože u duchovně vyspělých lidí mohou mít velkou sílu. Vytvářejí široké pole působnosti a stávají se vlastně silnou „modlitbou“. Tato síla rozšiřuje svoji působnost na svět kolem. Lidé, kteří do sebe vstřebávají myšlenky, které jsou už ztvárněné ve slova a věty, ucelené projevy a ztotožní se s nimi, dostanou se do stavu očekávání.  Tato skupina lidí formuje to vyřčené do očekávání toho, co se stane. Toto vaše očekávání se šíří dál, jeho pole se rozšiřuje a stáváte se tak „tvůrci“. Vaše energie se dostávají do procesu vývoje a toto je součástí  univerzálního plánu.“

Tak jak svými vlastními myšlenkami, city, pocity, postoji, kroky, reakcemi ovlivňujeme svůj vlastní osud, tak jsme součástí  velkého celku, který svými myšlenkami, slovy a činy můžeme ovlivnit a zasahovat tak do širšího vývoje.

Toto je nám známo, tak proč se podle toho nechováme? Proč pochybujeme? Proč nasloucháme špatným prognózám o budoucnosti a máme strach? Proč scénáristé píší katastrofické příběhy a proč se natáčejí katastrofické filmy?  Proč se na ně díváme, proč je čteme, proč  nasloucháme těmto negativně laděným lidem více než těm, kteří jsou laděni pozitivně?

A co naše děti, naše budoucnost? Jakým způsobem  se učí myslet, když je necháváme  hodiny denně sedět u počítačových her, kde teče neustále krev a na silnici se jezdí šílenou rychlostí? Převezmou toto do reálného života nebo už převzaly?

Proč je u nás taková vládní krize?

Protože jsme takoví, tak jsme si to nachystali, naprogramovali svými myšlenkami, činy a svými očekáváními jsme to uvedli do chodu.

A proč to nezměníme?

Protože máme malou víru v sebe a ve vyšší moc.

Dokážeme myslet na to, co uděláme, až se něco stane, ale víme, zda budeme mít čas? Lepší by bylo okamžitě se zamyslet a udělat nápravu.Vždycky se začíná  z mála.

Když začne myslet pozitivně jeden člověk, přidají se další a další a jejich pozitivní vyzařování začne zasahovat větší celky. To je jediná cesta pro nás. Změnit svůj přístup k sobě a k duším kolem sebe, a mít pevnou víru ve změnu.

Dále nebýt sobecký, zajímat se nejen o sebe, ale i o jiné, snažit se někde a někomu pomoci, zbavit se strachu a přestat se zahlcovat vším, co nás vede k tomu, abychom se stali součástí soukolí, které katastrofy programuje.

Vystupme z tohoto kola a začněme znovu. Mysleme a jednejme kladně, posílíme tím víru v sebe i ve vyšší moc. Chtějme být civilizací, která svůj svět a život chrání, ne jej boří!